Ostrov - základní informace o městě

Město Ostrov leží na úpatí Krušných hor v karlovarském kraji. Město je známé také jako Ostrov nad Ohří - tak se jmenuje železniční stanice. Až do roku 2004 se ve zdejším závodě vyráběly trolejbusy. Historické jádro je městskou památkovou zónou.

Nejstarší dochovanou stavební památkou je hřbitovní kostel sv. Jakuba Většího, pozdně románská stavba z let 1224 - 1226, jenž dokládá osídlení počátkem 13. století. Založení osady je připisováno Slávkovi z rodu Hrabišiců, o čemž svědčí i původní název Zlaukowerde, později Schlackenwerth (Slávkův Ostrov). Název Ostrov z důvodu polohy mezi vodotečemi Bystřicí a Veseřicí. Městská práva udělil Jan Lucemburský v roce 1331. V té době však stál i druhý kostel zasvěcený sv. Michaelu, nacházející se na druhém břehu Bystřice, kde postupně vznikalo středověké město. Dnešní vzhled však kostel dostal až po roce 1600. Tvář města byla do dnešní podoby mnohokrát pozměněna řadou ničivých požárů a následnou novou výstavbu. Jediné, co dokládá středověký původ, jsou klenuté sklepy. Ostrov se stal po 2. světové válce společně s Jáchymovem centrem zpracování uranové rudy. Těžba uranu byla zastavena v roce 1960. Kromě toho se také proslavilo díky továrně na trolejbusy firmy Škoda Ostrov; pochází odsud velká část trolejbusů, jezdících v mnohých českých, slovenských i jiných městech. Ostrovskou továrnu a Jáchymov dokonce spojovala zkušební trolejbusová trať (zrušena v roce 2004).

Mezi pamětihodnosti města patří například kostel sv. Jakuba většího, Zámek, Palác princů, zámecký park, Letohrádek, kostel sv. Michaela, kaple Panny Marie Einsiedelnské a Dům kultury. Dům kultury je dominanta Mírového náměstí a tím i nové části města. Objekt byl postaven v letech 1954 - 1955 podle projektu akademického architekta Jaroslava Krauze a Ing. Arch. Josefa Sedláčka. Obdélná dvoupatrová budova je rozčleněna rizality na střední vstupní část a postranní křídla s nárožními rizality. Monumentální účinek získává užitím vstupního portiku se sloupovou lodžií. Fasády jsou členěny vysokým pilastrovým řádem. Střechy jsou nízké, kryté antikami. Krajní rizality i střední vstupní portikus vrcholí stupňovitými štíty se štukovou výzdobou. Štít středního rizalitu pak vrcholí sousoším, krajní rizality umělecky pojatými znaky města s nápisovou stuhou. V přízemí je za vstupní halou umístěn divadelní sál, sloužící rovněž jako stálé kino. Ze vstupní haly vedou dvě schodiště do prvního patra, kde je situováno foyer s lodžií, po obou stranách je malý a velký sál. V patře jsou dochovány nad vstupy do společenských sálů výrazně tradicionální malby na skle, zachycující hornickou symboliku jáchymovských dolů, které provedl Akademický sochař Václav Lokvenc, spolu s Jarmilou Kalašovou. Dům kultury je příkladem klasicizujících tendencí v architektuře padesátých let dvacátého století.